Historie
Tradice současných českokrumlovských slavností vychází ještě z doby c.k. mocnářství. Tehdejší „festy“ se v souladu s národnostním složením odehrávaly s většinovým německým podílem. Bylo tomu tak i při velkých městských slavnostech v roce 1909 k 600. výročí města.
Čtěte také:
- Poslední Rožmberkové – skutečnost a fikce očima historika prof. Václava Bůžka
- Tradice Slavností pětilisté růže - plakáty všech ročníků slavností
Slavnost se tehdy konala dva dny v říjnu a jejím hlavním hostem byl zámecký pán kníže Adolf Josef ze Schwarzenbergu. Součástí programu byly koncerty městské hudby a zpěváckých spolků a slavnostní osvětlení města. Střed města se stal jevištěm nákladně kostýmové a dobře inscenované historické hry.
Myšlenka obdobných velkých historických městských slavností pak na dlouhou dobu zapadla. Teprve v roce 1968 přišla chvíle vhodná pro uspořádání prvního ročníku. Mužem, který se nejvíce zasloužil o znovuzrození slavností, byl českokrumlovský divadelník, herec, režisér a scénárista Antonín Zwiefelhofer, který byl později po zásluze oceněn pamětní plaketou I. stupně za zásluhy o rozvoj města Český Krumlov. Zemřel 28. července 2001.
Slavnosti pětilisté růže, se pod jeho organizačním vedením uskutečnily ještě v letech 1969 a 1970, aby byly opět na řadu let – tentokrát z moci úřední – zapomenuty. Komunisté odmítali propagovat feudály.
Touha lidí vracet se k historii a navazovat na dávné tradice je však, zdá se, nekonečná a snad i proto jsou od roku 1990 slavnosti opět neodmyslitelnou součástí Českého Krumlova.
Od chvíle, kdy se myšlenka na uspořádání novodobých slavností - díky iniciativě Občanského fóra a několika dalších nadšenců - poprvé objevila v médiích, nebylo pochyb, že dojde k její realizaci. Už v lednu 1990 vyzýval prozatímní přípravný výbor prostřednictvím tisku každého, kdo by mohl pomoci s organizací slavností a též oslovoval firmy, které by mohly pomoci s financováním příprav. Staré kostýmy se nedochovaly, bylo nutno začít od nuly. Organizační tým se postupně rozrůstal a počal se scházet na přípravných schůzkách. Tvorby scénáře a režie se ujal Jaroslav Vlach.Zalitoval tehdy, že onemocnění vyřadilo z příprav Antonína Zwiefelhofera, jehož tvůrčí opozice podle jeho slov vždy pomohla k vybroušení uměleckého záměru.
Dramaturgie znovuobnovených slavností nebyla zatím směřována ke konkrétní události, jak tomu začalo být zvykem v pozdějších ročnících. Společným tématem hlavního programu se stala renesance. Snahou pořadatelů bylo rozšířit program do celého historického centra Českého Krumlova a dát prostor celému spektru kulturních iniciativ ve městě.
Český Krumlov žil po pádu komunismu atmosférou nové doby, která odstartovala velmi rychlou proměnu města. Mnoho podnikatelů a obchodníků načasovalo otevření svých nových soukromých provozoven právě na slavnosti. Rozmach turistického ruchu byl tou dobou již velmi patrný.
Pořadatelé slavností měli od samého začátku ambice povýšit slavnosti na mnohem významnější událost, než je pouhá turistická atrakce. Motto znělo: „Úcta ke slavné minulosti, radost ze současného bytí a víra ve štěstí nástupců.“
Hlavní názorový proud dobrovolných organizátorů z počátku devadesátých let minulého století se vyjadřoval v tom smyslu, že do dění by měli být nadále zapojeni především místní obyvatelé a neměli by být pouhými pozorovateli toho, co jim kdo předkládá - i za tu cenu, že celkové vyznění slavností bude méně profesionální. Slavnosti v roce 1992 proto pořádala Kulturní agentura města pod vedením Pavla Vymazala. Šlo především o to, aby slavnosti přinesly radost občanům a nezapomenutelný zážitek turistům z celého světa.
V roce 1993 po zrušení Kulturní agentury města se Slavnosti na chvíli ocitly v organizačním vákuu, ale záhy byla ustanovena Nadace krumlovských Slavností pětilisté růže, jejímž cílem bylo pečovat o rozvoj akce o materiál pořízený k provozování Slavností. Vedení nadace tvořili ing. arch. Vlastimil Koutecký, Věra Hanzlíková a Vladimíra Konvalinková. Z členů nadace, entuziastů a milovníků historie, postupně vznikl významný českokrumlovský soubor renesančních tanců Fioretto pod vedením Věry Hanzalíkové. Organizátorské žezlo převzala soukromá Kulturní agentura Krumlov v čele s Janem Vozábalem a Kateřinou Slavíkovou. Organizace historických trhů se ujala Hana Pelzová. Propagace a profesionální mediální prezentace svědčily už předem o tom, že slavnosti dospívají, přičemž neztrácejí nic ze své autenticity a původního poslání.
Vzhledem k tomu, že křivka návštěvnosti českokrumlovských slavností stoupala hned od samého počátku velmi strmě a v roce 1994 dosáhla počtu 6400 návštěvníků, stávala se akce postupně organizačním prubířským kamenem.
Stejně tak se zvyšoval i zájem o účast v historickém průvodu a pro rok 1994 už bylo potřeba zajistit na 450 kompletních renesančních kostýmů.
V roce 1995 doznala dramaturgie slavností změn, které nejen, že rozšířily program, ale rozmístily jej i na větší ploše města než doposud.
Děj slavností se ustaluje na více či méně obměňovaném schématu, které tvoří Páteční večerní zahajovací ceremoniál a noční ohňový průvod, sobotní hlavní program na náměstí Svornosti, které je v tu dobu i cílem průvodu či několika průvodů v historických kostýmech, večerní Slavnost slunovratu na jižních terasách zámku, ohňostroj na závěr sobotního programu a nedělní závěrečný ceremoniál s průvodem. Po celé tři dny se pak na desítkách míst uvnitř historického města konají doprovodné hudební, divadelní, taneční šermířské a kejklířské programy. Stabilní součástí programu se staly i živé šachy na šachovnici o rozměrech 12x12 metrů, s živými figurami, které uvedl do života a dlouhá léta režíroval Rudolf Soukal.
Roku 1997 se v organizačních strukturách slavností stalo cosi velmi zásadního. Svou činnost ukončila Kulturní agentura Krumlov a organizaci slavností převzala obecně prospěšná společnost Městské divadlo Český Krumlov.
Uvedené změny se nikterak nedotkly ducha slavností, které zůstávaly i nadále pro návštěvníky výjimečnou událostí, přesto že v té době už byly historické slavnosti běžnou aktivitou mnoha dalších měst. Výrazně k tomu přispěl i fakt, že dosavadní organizátor a představitel Kulturní agentury Krumlov Jan Vozábal, přešel na post programového pracovníka Městského divadla Český Krumlov a právě Slavnosti pětilisté růže byly jedním z jeho nejdůležitějších úkolů. Samotné převzetí organizace městským divadlem bylo jistě krokem pozitivním, neboť to mělo k dispozici odpovídající zázemí, jak personální, tak i prostorové a technické.
Hlavní historický program byl pro pořadatele vždy největší výzvou, proto byly už od první poloviny devadesátých let vyzývány ke spolupráci osobnosti z řad zkušených režisérů, scénáristů a scénografů. Mezi těmito osobnostmi se do histore slavností nejvíce zapsala režisérka Inge Švandová – Koutecká a architekt Vlastimil Koutecký. Jako scénáristé a režiséři spolupracovali například Antonín Bašta, Michael Kořínek, Jan Vozábal, Jaroslav Kubeš, Hana Blochová a Štěpán Kryski. Od roku 1998 to byli také režisér a scénárista František Zborník a scénograf Milan Plítek. Zejména při spolupráci obou vedených mužů se hlavní program proměnil na regulérní divadelní představení. František Zborník ve svých scénářích postupně představil rod Rožmberků v historických českých,evropských i světových souvislostech.
Po roce 2000 rozpočet slavností už dávno překročil šest nul, a do průvodu je třeba připravit již více než 650 kostýmů. Organizátoři s povděkem kvitují zájem veřejnosti o účast v historickém průvodu. Několik let nazpět chodily hlavně děti a ženy, a mužů byl nedostatek. Pojednou chodí celé rodiny, dřívější pážata už poněkud odrostla a vodí do průvodu své slečny.
Návštěvnost slavností už směle pohlíží směrem k dvacetitisícové hranici.
Slavnosti pětilisté růže se postupně staly dobře fungujícím soukolím, pracujícím téměř nepřetržitě, neboť první starostí organizátorů - po skončení aktuálního ročníku - bylo začít připravovat ten další. V roce 2002 byl uveden v život projekt Českokrumlovské slavnosti jehož největší akcí jsou právě Slavnosti pětilisté růže. Kromě nich projekt zastřešuje ještě akce Kouzelný Krumlov, Svatováclavské slavnosti a Náš Krumlovský advent. Nositeli tohoto projektu jsou Město Český Krumlov, Městské divadlo Český Krumlov a Českokrumlovský rozvojový fond.
V roce 2003 dostaly slavnosti opět nový rozměr. K osvědčeným formátům z minulých let přibyl další výrazný prvek programu, spojení růží. Cílem autora námětu, Jana Vozábala, bylo oživit starou legendu o dělení růží. Název spojení růží již sám napovídá, že hlavní ideou bylo setkání všech rodů vzešlých ze zelené pětilisté růže Vítkovců na dvoře nejvýznamnějšího z nich, v sídle rodu Rožmberků. Tato idea byla již použita v předchozích letech v rámci pátečních zahajovacích ceremoniálů. Tentokrát však bylo záměrem prodchnout touto myšlenkou aktivity všech třech slavnostních dní a učinit z tohoto setkávání pravidelnou aktivitu, které by zároveň prezentovala zůčastněná města a jejich společnou historii.
V tomto roce se poprvé uskutečnil v rámci slavností rytířský turnaj, při kterém jednotliví rytíři bojovali za jedno z měst s pětilistou růží ve znaku.
V roce 2006 se - včetně tří ročníků uskutečněných v šedesátých letech dvacátého století - konaly v Českém Krumlově jubilejní dvacáté Slavnosti pětilisté růže. Jejich rozsah je nejlépe popsat řečí čísel. Průvod čítal cca 1200 lidí, 700 umělců účinkovalo v téměř devadesáti doprovodných vystoupeních, tržnici tvořila stovka dobových stánků a v době konání slavností se rozrostl tým pořadatelů na 200 osob. Návštěvníků přišlo cca 23 500.
Přípravy slavností zabírají rok od roku čím dál více práce a jen na stavbách dekorací a pódií se podílí desítky pracovníků několika řemesel z českokrumlovských stavebních firem, za pomoci vysokozdvižné a jiné techniky. Vyzdobené město, girlandy nad hlavami návštěvníků, úchvatná scénografie a nezapomenutelné zážitky za to ale stojí, což potvrzují i organizátoři, kteří jediní, si užívají slavností ze všech nejméně.
Přejme slavnostem co nejdelší život a nepřetržitý sled, neboť ten – po zkušenostech z historie – svědčí o tom, že společnost je – přeze všechny denní starosti - šťastná, spokojená a netrpí pod útlakem diktatur či jiných nedemokratických sil.
Nashledanou v Českém Krumlově
Autoři textu:
Textovou část publikace sestavil z dobového tisku a archivních materiálů Městského divadla v Českém Krumlově Jan Matěj Krnínský. Text popisující slavnosti v šedesátých letech pochází z archivu manželů Zwiefelhoferových. Autorem textu k historickým slavnostem roku 1909 je Mgr. Petr Jelínek